Vychází každou středu
Autor: Saša Nový, bez pravopisné cenzury.
9. díl - Jakubovo přiznání
Když se oba, vysprchovaní usadili u Petra v pokoji, otevřel Petr láhev vína. Potom naplnil dvě skleničky, pustil hudbu a rozsvítil lampičku.
Jakub seděl na gauči jen ve slipech a tričku. Petr se posadil v županu, vedle něho. Ani sám pořádně nevěděl co si od toho všeho slibuje. Jakub se mu líbil stále víc a když ho teď viděl polonahého, tak cítil, že ho i silně vzrušuje. Přesto si na nic netroufal. I když byli oba mírně opilí, raději nechtěl riskovat. Taky měl výčitky svědomí vůči Mirkovi.
Měl obavy jak by Jakub reagoval na jeho případné sexuální narážky a nechtěl kazit tu příjemnou přátelskou atmosféru, která v pokoji panovala. Petr si uvědomil, že se chová jako blázen. Nešlo o to, že pozval Jakuba k sobě a nabídl mu nocleh. Proč by nemohli být kamarádi? Vždyť i gay může mít pouze kamaráda. Ale cítil se trapně za to, že v duchu za to očekává protislužbu ve formě sexu. Začínal se cítit trapně.
„Co tě trápí Petře?“
„Proč myslíš?“
„Vidím to na tobě. Jestli tě mrzí, že jsi mne pozval, tak já odejdu.“
„Neblázni Jakube!“ rozčílil se Petr. „Jen jsem se na chvilku zamyslel. A pokud jsem ti nabídl, že tady můžeš být, tak to platí!“
„Díky,“ oddechl si Jakub viditelně. Nešlo o to, že by musel odejít. I když by to nebylo zrovna příjemné v tuhle hodinu někde shánět ubytování, ale šlo o to, že mu bylo s Petrem dobře. „Víš, chvilku jsem si myslel, že máš pocit, že jsi udělal něco co tě teď mrzí,“ dodal ještě Jakub na vysvětlenou.
Petr to nekomentoval. Pouze Jakubovi vysvětlil, že v bytě nežije sám. Martina sice doma nebyla a věděl, že se vrátí až v pátek, protože jela z práce rovnou k rodičům. Ale chtěl, aby Jakub o tom věděl a respektoval druhou polovinu bytu jako její soukromí.
„Neboj Petře, hned ráno vypadnu,“ ujišťoval ho Jakub.
„To nemusíš, takhle jsem to nemyslel. Naopak klidně tu můžeš počkat na mne až přijdu z práce a potom něco podnikneme.“
Jakub rád souhlasil. Natáhl se ke stolu a napil se vína.
„A ona je opravdu pouze tvá kamarádka?“ zeptal se Jakub. Na slovo kamarádka, položil důraz.
„A proč by nemohla? To každý musí hned s každou holkou šukat?“ ohlédl se Petr rozladěně na Jakuba.
„To ne, tak jsem to nemyslel,“ omlouval se Jakub.
„Promiň Kubo,“ pousmál se Petr. Uvědomil si, že Jakuba napadlo pouze to co je skoro normální, když spolu bydlí kluk s holkou. „Víš Jakube, já jsem gay,“ vyhrkl Petr ze sebe po chvilce váhání a rychle uhnul pohledem.
Ani si sám nedokázal vysvětlit, proč mu to řekl, ale byl přesvědčen, že Jakub toho nezneužije. Určitě v jeho přiznání hrál velkou roli vypitý alkohol a taky chuť na sex. A tyhle okolnosti překonaly i obavy z možného prozrazení z Jakubovo strany.
„Já to vím Petře.“ řekl Jakub a přátelsky položil svou ruku na Petrovo rameno.
„Počkej, jak to víš?“ vyhrkl překvapeně Petr a natočil se k Jakubovi.
Cítil, že to přestává nějak zvládat. Jeho přiznání bylo více méně impulzivní a spíše čekal, že se Jakub po tomto zjištění zvedne a začne mu vyčítat, že ho pozval jen proto, aby ho dostal do postele. A potom co ho znectí se oblékne a odejde. Místo toho seděl Jakub klidně vedle něho s rukou na jeho rameni a mile se na Petra usmíval.
„Víš Petře, on člověk nemusí být ani polda, aby dokázal číst mezi řádky. I když věřím, že to co jsi pro mne v noci udělal, jak ses ke mně choval včera i dnes, nebylo jen z důvodu, abys mne dostal do postele. Přesto jsem to tušil,“ vysvětloval Jakub a zapálil si cigaretu. Podal ji Petrovi a sám si zapálil novou.
„Koukám Kubíku, že jsi docela nebezpečnej protivník,“ pronesl po chvilce ticha Petr.
„Já nechci být tvůj protivník Petře. A už vůbec ne nebezpečnej, ale přál bych si být tvůj kamarád.“
Znělo to upřímně a při pohledu do Jakubovo tváře měl Petr pocit, že se nemýlí.
„A jak jsi na tom ty? Na kluky nebo na holky?“ zeptal se narovinu Petr.
„Petře, já jsem s klukem ještě nikdy nespal.“
„To není zrovna ta pravá odpověď,“ ohradil se jemně Petr.
Petr se cítil v této hře, kterou však za hru nepovažoval, poražen. Přesto necítil vůči Jakubovi žádnou zášť. Naopak si ho vážil stále víc. Jen ho mrzelo, že se nechal tak hloupě oklamat jeho bezprostředností, a tím co považoval za naivitu a bezbrannost. Snad takový i Jakub byl, ale v žádném případě nebyl hloupý.
„Víš Petře, jak jsi se mne ptal na to proč jsem se doma pohádal s našima, tak si myslím, že nastala ta vhodná chvíle, abych ti to řekl. Ale jestli tě můžu požádat, tak bych se rád natáhnul,“ požádal ho Jakub.
„Není problém. Já rozestelu. Tedy pokud ti nebude vadit, že spíš na jedné posteli, ale pod svou pokrývkou s buznou,“ neodpustil si Petr narážku. Ani to nemyslel ve zlém, jen ho mrzelo, že stále nevěděl na čem u Jakuba je. Musel si však přiznat a to ač nerad, že Jakub je zdatný protivník. V tom dobrém slova smyslu.
Jakub to nekomentoval. Cítil, že Petr prožívá něco co ho trápí, ale ve skutečnosti to nemyslí zle.
„Můžu ti pomoct?“ zeptal se Jakub, když Petr začal rozkládat sedačku.
„Ne díky, to zvládnu,“ odmítl Petr.
„Tak já se jdu vyčůrat.“
Jakub odešel na záchod a Petr rozestlal. Potom se svlékl a zalezl pod pokrývku. Z koupelny slyšel, jak si Jakub čistí zuby.
„Ty jsi teda rychlík,“ usmál se Jakub, když se vrátil a viděl Petra pod pokrývkou.
„Chtěl jsi se natáhnout, tak jsem myslel, že si už lehneme.“
„To ano, ale spát ještě nemusíme.“
„To záleží jen na tobě,“ odpověděl Petr a natáhnul se na stůl pro skleničku s vínem a cigaretami. Stále čekal až mu Jakub řekne co ho trápilo.
Jakub si také položil své víno na plochu vedle gauče a když si svlékl tričko a k Petrovo překvapení i slipy, zalezl pod volnou pokrývku.
„Podívej Peťulo,“ začal Jakub. „Vím, že ti dlužím několik odpovědí. Pokud tě to zajímá, rád bych ti je řekl?“
„Jak už jsem řekl, to záleží na tobě, ale mně to zajímá,“ připustil Petr a natočil se ke Kubovi čelem.
„Ty se na mne zlobíš?“
„Nezlobím, nemám proč,“ odpověděl Petr upřímně. Ale i přesto nedokázal skrýt ve svém hlase známky netrpělivosti. Měl pocit, jako by to Jakub schválně protahoval. Nebo možná nevědal jak začít?
„Takže můžu zůstat?“
„Proč by jsi Jakube nemohl? O tom už jsme snad dneska mluvili?“ odpověděl Petr netrpělivě a výmluvným pohledem dal Jakubovi najevo, že o tomhle už se nechce bavit.
„Mám pocit, že jsem tě zklamal.“
„Vůbec ne Kubo. Jen překvapil,“ přiznal Petr a opatrně, aby Jakuba nepolekal, ho chytl za ruku. Ten se nebránil.
„Ptal jsi se mne Petře, proč jsem se doma pohádal. „Víš naši a hlavně táta do mne už delší dobu vandrovali, kdy jim konečně přivedu domů představit nějakou holku.“
„A je to nějaký problém? S tvou postavou a vizáží, jich můžeš mít přece kolik chceš?“ skočil mu Petr do řeči.
„Je to problém.“
„A v čem?“
„Já totiž sám nevím co chci.“
„To nechápu?“ podivil se Petr. „Buď se ti líbí holky, nebo jsi na kluky?“
„Jenže já jsem ještě nikdy s klukem nic neměl. A tak nevím,“ přiznal se Jakub.
V tu chvíli si Petr uvědomil, že vedle něho opět leží ten známý nesmělý klučík jakého poznal včera večer.
„A co by to změnilo, kdyby ses pomiloval s klukem?“
„Možná hodně, možná nic,“ připustil Jakub. „Jsou chvíle, kdy se mi líbí nějaká holka a leckdy mne i třeba vzruší, ale zároveň jsem zjistil, že to samé dokáže i kluk.“
„Mám to chápat, že prostě nevíš kam patříš?“
„Asi ano,“ připustil Jakub. „Už několikrát se mi stalo, že jsem potkal kluka, který se mi moc líbil a když jsem si představil jak se s ním miluji, tak mne to vzrušilo. Jenže taky jsem se už několikrát miloval s holkou a s některou se mi to líbilo. Tak prostě nevím.“
„A co se stalo teda u vás doma?“ zeptal se Petr, který úmyslně odbočil od tématu.
„No prostě, když stále do mne táta vandroval, začalo mi to vadit. Jeho narážky byly stále častější a někdy dost nevybíravé. Tak jsem jim nakonec řekl pravdu. Že jsem asi na kluky. A to jsem ještě nezažil co se stalo po tomhle sdělení. Nebýt mámy, tak jsme se poprali. Nakonec mi začal sprostě nadávat a vyhazovat mne z domu. Tak jsem ho poslechl. Potřeboval jsem pomoct, poradit a ne aby mne někdo ponižoval a zesměšňoval.“
„To tě chápu. Ale zase na druhou stranu chápej ty je. Najednou zjistili, že jejich syn je někdo jiný, než za koho ho považovali. Třeba až se jim to rozloží v hlavě, tak změní názor?“ snažil se Petr uklidnit Jakuba.
„To je možné, ale já už se stejně chci postavit na vlastní nohy,“ prohlásil odhodlaně Jakub.
„A jak to chceš řešit se svou orientací?“
„To nevím? Třeba mi poradíš?“ podíval se Jakub po Petrovi nesměle. Spíše chtěl asi říci, že mu pomůže. A Petr asi tušil, jak to myslel.
„Podívej Kubo, když to bude v mých silách tak ti rád poradím. I pomůžu. Ale v jednom si musíš pomoci sám. Pro mne není problém pomilovat se tady s tebou i k tomu mám chuť, ale nevěř tomu, že jedno milování rozhodne o tom, že si konečně uvědomíš svoji orientaci. Za prvé, to jestli jsi gay nebo ne, máš dávno v sobě. Jen si to musíš v hlavě srovnat. To kam patříš musíš cítit tady ve svém srdci. A jen ti ještě řeknu, že by jsi si to měl rychle uvědomit. Hlavně se nebraň tomu co cítíš,“ radil mu Petr a přitom ho hladil ve vlasech.
Opravdu nevěděl, jak by Jakubovi mohl pomoci. I když měl šílenou chuť se s ním milovat, nechtěl zneužít téhle chvíle a nechtěl udělat něco co by třeba mohlo jeho nebo Jakuba mrzet. Moc dobře věděl, jak on sám tápal, když hledal místo kam patří. Je pravda, že to, že je gay, poznal v mnohem dřívějším věku.
„Můžu tě o něco poprosit?“ zeptal se Jakub nesměle.
„Samozřejmě, proč by jsi nemohl? Jestli chceš tak pojď blíž,“ pobídl ho Petr, který viděl Jakubovi na očích o co ho chce požádat.
„Já myslel jestli můžu k tobě pod peřinu?“ upřesnil Jakub.
„Ale já jsem nahý,“ upozornil ho Petr.
„Já vím, já taky. Vadí to?“
„Nevadí, ty Kubo jeden,“ zasmál se Petr a přizvedl pokrývku. Jeho ztopořené mužství jasně naznačovalo co se s Petrem děje.
Kuba se k němu přesunul pod peřinu. Ani on na tom nebyl jinak. Také byl vzrušený. Lehli si na bok, čelem k sobě a Petr cítil jak se Jakub pomalu stále víc a víc k němu přituluje, až leželi v pevném objetí. Byli do sebe zaklíněni a celé své vzrušení vložili do příjemného mazlení.
Náhledové foto: Pinterest.com
