Zdroj vlastní, náhled Pinterest.com

Šukací na chatě

Jako každý rok, tak i letos koncem června jsem po telefonické domluvě vyrazil k příteli Jirkovi, který měl šikovnou chatu u jedné z přehradních nádrží. Oba jsme již od mládí vášniví rybáři, on se navíc stačil před lety i oženit. Takže nyní jsme oba čtyřicátníci, on má manželku Olgu a dceru Veroniku, které letos bylo osmnáct. 
Vyrazil jsem hned v pátek odpoledne a se svou starou škodovkou jsem byl za hodinu u chaty.Přivítaly mě zamknuté dveře.

„Asi se trošku opozdil,“ pomyslel jsem si, odložil batohy, svlékl se do trenýrek a šel k vodě. Chvíli jsem se cákal a pak se vrátil k chatě. Dveře už byly odemknuté a mé věci ležely uvnitř. Mokrý jsem vešel dovnitř, když náhle proti mně vykročila dívčí postava. „Ahoj strejdo,“ byla to Veronika. „Táta ti vzkazuje, že musel nutně na služebku a vrátí se až v půli týdne, tak to máš vydržet sám.“ Koukal jsem na ni, možná až příliš okatě. Za ten rok, co jsem ji nevyděl z ní narostla super ženská. Blond vlasy padaly na ramena, prsa nadouvaly krátké tričko, které už nemohla zakrýt její opálený pupík a štíhlý pas. Kraťounká sukýnky sotva zakryla zadeček a ty nádherně opálené, štíhlé, dlouhé nohy, no prostě pastva pro oči. „Snad jsi neztratil řeč,“ zasmála se a vlepila mě pusu na tvář. „No málem bych tě nepoznal,“ zakoktal jsem. „Jaká je voda?“ zeptala se Verča. „Jako kafe. Jdeš se vykoupat?“ zeptal jsem se. Přikývla, odběhla do vedlejší místnosti, kde byla velká skříň s oblečením. Po chvilce vyšla v barevných dvojdílných plavkách. Polkl jsem naprázdno a raděj se otočil a vykročil k vodě. Když jsme vylezli z vody, bylo již dost pozdě. Verča se v chatě převlékla a nasedla na kolo. „Strejdo, můžu zítra přijet na celý den? Abych tě nerušila u rab, víš.“ Zeptala se. „Jasně, přijeď a můžeš koupit chleba, ať nemusím do obchodu,“ rozloučil jsem se s ní. Večer jsem ani na ryby nešel, měl jsem před očima stále její postavu a v duchu jsem si maloval, jak se s ní miluji. Celou noc jsem se převaloval a nakonec jsem si to musel udělat rukou, abych zaspal.
 
Ráno mě vzbudil zpěv ptáků. Uvědomil jsem si, že za chvíli přijede Verča a nakonec jsem neodolal a opět se vystříkal. Neuběhla hodina a já zaslechl přijíždějící bicykl. To už stála dívka ve dveřích. „Ty nechytáš ryby?“ zeptala se. Zavrtěl jsem hlavou. „Trošku jsem si přispal.“ „Jdeš se koupat?“ zeptala se. Bez řečí jsem vyskočil a v trenýrkách běžel k vodě. Verča se opět převlékla a spěchala za mnou. „Je jako led,“ varoval jsem ji, ale ona skočila za mnou. „Jů, ta studí,“ zapištěla. Bradavky jí chladem ztuhly a napínaly tenkou látku plavek. Brzy jsme vyběhli ven. Já se převlékl do suchých trenýrek a trika. Veronika svlékla plavky a zůstala v kalhotkách a triku. Vylovil jsem z batohu láhev vodky a z lednice džus. „Dáš si?“ nabídl jsem. Přikývla hlavou a posadila se na malou verandu. Usedl jsem naproti ní a prohlížel si ji. Bradavky stále trčely a kalhotky v rozkroku neměla nafouklé. „Asi se holí,“ pomyslel jsem si. „Co si mě tak pořád prohlížíš?“ zeptala se náhle. „Rok jsem tě neviděl, tak se dívám, jak si se změnila.“ „K lepšímu?“ zasmála se. „To si piš, je s tebe kus.“ Zalichotil jsem jí. Vypili jsme druhou sklenku džusu s vodkou. „Dáš si kafe?“ zeptala se. Přikývnul jsem a po chvilce stály vonící šálky na stole. Nenápadně jsem stále dívku okukoval a nemohl se nasytit pohledu na ni. Náhle vyskočila: „Jů, to je hodin, slíbila jsem mámě, že k obědu budu doma.“ A chystala se k odjezdu. „Přijedeš zase?“ zeptal jsem se dost blbě. Verča na mě koukla, usmála se a povídá:

„Můžu, abych tě nerušila u ryb.“ A nasedla na kolo, zamávala mně a zmizela mezi stromy. Udělal jsem si na oběd konzervu a přemýšlel, co dělat. Veronika byla sice Jirkova dcera, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že se mně strašně líbila a já na ni měl zálusk. Zřejmě to tušila, proto ty její podivné úsměvy. Čas se přehoupl a slunce klesalo ke stromům. „No, co, konečně půjdu na ryby,“ pomyslel jsem si a šel chystat nádobíčko. Ještě jsem nevyšel z chaty, když se ozvaly kroky a mezi dveřmi jako přízrak opět stála Veronika. V bílém topu, který odhaloval její opálený pupík a krátké minisukni, která sotva zakrývala zadeček. „Nezlobíš se, že jsem přijela tak brzo?“ zeptala se. „Naopak, jsem rád, že mám společnost.“ „Ale ryby s tebou chytat nepůjdu,“ řekla a podívala se na udice. Mávl jsem rukou, odložil jsem je do kouta a otočil se k ní. Dívka stála těsně za mnou a dívala se mně do očí. Jako ve spánku jsem se k ní přitiskl a naše rty se setkaly. Jazyky spolu zápasily a ruce hladily naše těla. Vklouzl jsem rukou pod těsný top a nasahal tam prso, které jsem hladil. Nakonec jsem stáhnul její top a mohl obdivovat nádherné prsa s tuhými bradavkami, které si říkaly o polaskání. Mezitím i dívka stáhla mé triko a já, mírně sehnutý jazykem dráždil bradavky, které se ještě trošku zvětšily. Sál jsem je a přitom jí stahoval malou sukýnku, což se mně za její pomoci podařilo. Pro změnu se sehnula Verča, jedním pohybem stáhla mé trenky a osvobodila stojící úd, který okamžitě uchopila rty a vsála jej do úst.

Kouřila mě tak, že se začal blížit můj vrchol. Tomu jsem chtěl zabránit a proto jsem ji uchopil, narovnal ji a stáhl její kalhotky. Chytil jsem ji a posadil na okraj stolu. Rozevřela stehna a já spatřil její vyholenou broskvičku. Můj nos zachytil pach potu, moči a současně jejího vzrušení. Bylo to jako afrodiziakum, přitahovalo mě to takovou silou, že jsem měl v okamžiku ústa přisátá na jejím pohlaví a jazykem sbíral pramínek vytékající z její studánky. Dívka se opřela o desku stolu a vychutnávala si pohyby mého jazyka v její dírce. Vsál jsem rty poštěváček a jemně jej tiskl. Vzrušení narůstalo a já sotva stačil sbírat její šťávu. Náhle stiskla mou hlavu stehny a rukama si ji přitiskla k sobě a současně s tím hlasitě vykřikovala a uvolňovala napětí, které se v ní nahromadilo. Můj obličej zaplavila vlna její horké lávy. Když povolila své sevření, postavil jsem se k ní, uchopil ji pod koleny a zasunul svůj kolík do připravené dírky. Několikrát jsem zasunul a cítil jsem vrchol. „Stříkej do mě,můžeš,“ sténala dívka a stěny její pičky tiskly můj ocas, jako by jej chtěly vyždímat. Zarazil jsem se až na doraz a se sténáním jsem začal stříkat semeno do její dírky. Sklouzli jsme na podlahu a rychle dýchali. Veronika mě políbila a šeptala: „Nebude ti vadit, když tu zůstanu až do zítřka?“ Překvapeně jsem na ni kouknul: „Proč by mně to vadilo, ale jak to vysvětlíš vašim?“ „Řekla jsem mámě, že jedu za kámoškou a přespím u babičky,“ usmála se a mně se zatočila hlava.