Zdroj textu: kompilace internet
Syfilis je infekční pohlavně přenosná choroba, kterou vyvolává bakterie spirálovitého tvaru – spirochéta Treponema pallidum. Člověk je jediným hostitelem této bakterie. K přenosu bakterie dochází pohlavním stykem (vaginálním, análním i orálním), prostřednictvím drobných poranění na kůži nebo sliznici. Bakterie může napadnout i plod těhotné syfilitické ženy v případě proniknutí placentou (transplacentární přenos), dítě se rovněž může nakazit mateřským mlékem při kojení. V případě, že k tomu dojde, dochází u novorozence k závažnému poškození organismu, které nezřídka končí smrtí. Dříve představovala riziko transplantace krve, v dnešní době už je takový přenos téměř vyloučený díky důkladnému testování dárců krve.
Onemocnění se nejčastěji vyskytuje ve věkové skupině 15 – 30 let.
Pro nemoc jsou typická tři stádia, přičemž v konečné fázi dochází k vážnému poškození organismu, demenci a v případě absence léčby i ke smrti nebo invaliditě. Syfilis se léčí antibiotiky, nebezpečné na této chorobě by mohlo být přehlížení příznaků a nezahájení léčby včas.
Příznaky a symptomy syfilidy se liší v závislosti na tom, které ze čtyř stádií infekce probíhá (primární, sekundární, latentní a terciární). Primární stádium se obvykle projevuje jediným šankrem (tvrdý, nebolestivý, nesvědící kožní vřed), sekundární syfilis pak rozptýlenou vyrážkou, která často postihuje dlaně rukou a plosky chodidel; latentní syfilis je charakteristická jen mírnými symptomy či je zcela bez symptomů a pro terciární syfilis jsou typická gummata, neurologické či kardiovaskulární symptomy. Vzhledem k častým atypickým projevům je však nemoc také známa pod přízviskem „velký imitátor“. Diagnóza se obvykle stanovuje prostřednictvím krevních testů; bakterie je ale možné rozeznat i pod mikroskopem. Syfilis lze účinně léčit antibiotiky - upřednostňován je zejména intramuskulární penicilin G (který se v případě neurosyfilidy podává nitrožilně); dále se využívá i ceftriaxon, u osob se silnou alergií na penicilin pak orálně podávaný doxycyklin nebo azitromycin.
Syfilis postihuje vnitřní orgány, kůži, kardiovaskulární systém, pohybovou a centrální nervovou soustavu.
Syfilis podléhá povinnému hlášení. To v praxi znamená, že vyšetřující lékař je povinen informovat o pacientově onemocnění místní hygienickou stanici. Společně se pak účastní vyhledávání pacientových sexuálních kontaktů, které musí rovněž podstoupit vyšetření na syfilis.
Všichni lidé, kteří prodělali syfilis, jsou po zaléčení průběžně sledováni lékařem. Ve stanovených termínech se provádí odběry krve. V prvním půlroce se kontroly provádějí jednou za 1–2 měsíce, v následujícím pololetí dvakrát. Druhý rok je nutné se na kontrolní vyšetření dostavit ještě dvakrát. Pacienti, u kterých došlo ke vzniku terciálního stádia, a pacienti s vrozenou syfilidou (infikováni jako plod od syfilitické matky) se z evidence nevyřazují nikdy.
Syfilis v dřívějších dobách náležela mezi jednu z nejrozšířenějších a nejnebezpečnějších chorob.
Příští díl ponese název: Chlamýdie
